Autor Igor Grajcar

Článok o písmoznalectve Krim. ústav Praha

Posted on by Igor Grajcar

Policie České republiky – Kriminalistický ústav Praha

Převzatý článek

Znalec Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR (KÚP) z odvětví zkoumání ručního písma poskytl exkluzivní rozhovor časopisu Týden, který byl uveřejněn ve speciálním vydání věnovaném představení práce několika špičkových kriminalistů Policie ČR. Časopis vyšel 14. února 2011.

NEJEZCHLEBOVÁ, L. Jak křížovka usvědčila žhářku. Týden, 2011, XVIII, č. 7, s. 40 – 41.

Jak křížovka usvědčila žhářku

Zkoumali jsme dokumenty k vývozu stíhaček za půl miliardy. Naštěstí se to povedlo zarazit, vzpomíná písmoznalec kriminalistického ústavu MILOŠ ŠVANDA. Kolik padělků mu projde pod rukama?
* Má Česko šikovné padělatele?
Velmi šikovné, vynalézavé a zručné. Falšuje se tu cokoli, co přinese zisk. I poštovní známky. Pamatuji si slova kanadského ředitele jedné banky, která v Česku emitovala platební karty: „Pokud ochrana našich karet nebude prolomena v této zemi, uspěje kdekoli ve světě.“
* Vaše práce se často mylně zaměňuje s grafologií. Písmoznalci se od grafologů distancují, na stránkách písmoznalectvi.com si z nich dělají legraci. Můžete vysvětlit ten rozdíl?
Grafologové se zaměřují na psychologický profil pisatele, na takzvaný povahopis. Pracují stylem: „Když pisatel nedovírá ovály, je otevřený a upovídaný. Když dělá uzavřené arkády, něco tají.“ A podobně. A priori nevylučuji, že písmo může o osobnosti něco vypovídat, ale nebylo to nikdy experimentálně ověřeno. Nelze přece tvrdit, že když Napoleon dělal velké spodní smyčky a vy je děláte také, tak to automaticky znamená to, že máte napoleonský komplex. Písmoznalectví je naopak exaktní záležitost, rozbor grafometrických veličin písma, sledování techniky tvoření písmen a jejich porovnávání. Nejde o obsah, ale o identifikaci pisatele textu nebo o ověření pravosti podpisu.

* Co všechno tedy měříte?
Každý pisatel má individuální odchylku od písařské normy, podle které se učíme psát ve škole, a ta je u každého pisatele ve vzájemných kombinacích nezaměnitelná. Zjišťujeme systém psacího pohybu, konstrukci písmen či multikomponent, vázanost písma, jeho sklon, provádíme měření výškových i délkových pásem písma, vzdálenost základen i slov, nasazení a ukončení psacího pohybu, způsob tvoření a lokalizaci znamének, odsazování nebo neodsazování odstavců, tvar okrajů, polohu nadpisu nebo podpisu pod textem. Je to opravdu věda. Nejde v žádném případě o zábavní kviz typu Najdi sedm rozdílů.
* A při ověřování podpisů? Většina lidí se přece pokaždé podepíše trochu jinak.

Právě z té premisy vycházíme: že se nikdo dvakrát po sobě nepodepíše úplně stejně. A zkoumáme takzvaný dynamický stereotyp, neboť grafickou podobu podpisu máme uloženou v mozku a opakovaným psaním dochází k zautomatizování psacího pohybu. I když vypadá pokaždé trochu jinak, dokážeme ho identifikovat, případný padělatel totiž váš dynamický stereotyp nemá. Má jen obrázek vašeho podpisu a snaží se ho podle svých grafických a motorických schopností co nejlépe napodobit. Pokud se pokusí o co nejvěrnější kopii, musí vědomě snížit rychlost a koordinovat psací pohyb, takže ztrácí jistotu, švih, plynulost i dynamiku. A tím se prozradí. Nebo se naopak rozhodne pro rychlost a dynamiku, ale v tom případě zase nenapodobí do detailů dílčí komponenty podpisu nebo si dokonce „vypomůže“ vlastním rukopisem. A opět se prozradí.
* A pokud najdete dva podpisy zcela identické?
Pak je minimálně jeden z nich technický padělek: podpis obtažený na skle, nakopírovaný nebo jinak technicky přenesený z konkrétní předlohy pravého podpisu.

* Existují i opačné případy, kdy se podpis stejného autora jeví i při první analýze jako podpisy dvou pisatelů?
Ano. Existuje několik variant. Nejčastější přirozenou a nechtěnou změnou je stařecký třes. Člověk ztrácí schopnost tvořit plynule ovály a oblé tahy, nahrazuje je ostrými, úhlovými obraty, projevují se nejistoty nebo fázování psacího tahu. Pak jsou změny záměrné: někdo něco podepíše, pak domyslí důsledky, lekne se a začne se podepisovat úmyslně jinak. Nebo se na určitý dokument záměrně rovnou podepíše tak, aby podpis mohl popřít. S těmito případy se dokážeme vypořádat.

* Jak podpis změní ztráta končetiny nebo třeba duševní choroba?

Když člověk přijde o dominantní končetinu, je prokázáno, že časem se podpis i rukopis psaný nedominantní rukou, ale i ústy nebo nohou, přiblíží tomu původnímu. Určující je totiž onen dynamický stereotyp, a ten je uložený v mozku. U duševních chorob je to složitější. Pro moji práci je důležité zajištění takového srovnávacího materiálu, který je druhově a časově nejvíce blízký vzniku sporného textu nebo podpisu. Pouze tak můžu posoudit, co se vlastně s rukopisem zkoumané osoby děje, jak se mění, co jej ovlivňuje.
* Mohl byste uvést nějaký typický příklad, na čem nejčastěji pracujete?

Investor se sídlem někde v Karibiku skoupí na českém trhu za výhodnou cenu ve velkém směnky a následně je soudně uplatňuje jako pohledávku. A tak se stává, že od jedné takové společnosti postupně přijde do ústavu prostřednictvím usnesení soudu třicet čtyřicet směnek za rok na zkoumání pravosti podpisu výstavce.

* Jaké procento zkoumaných podpisů jsou padělky?
Přibližně odhaduji, že padělků podpisů bývá deset, maximálně dvacet procent. Převažují pravé podpisy, které se majitel snaží z nějakého důvodu popřít nebo zpochybnit.

* Jakou největší částku jste zachránil?
Neřekl bych, že zachránil, spíše řekněme zkoumal Vzpomněl bych vývoz zbrojního materiálu – rozmontovaných migů -do zemí bývalé Jugoslávie asi za půl miliardy korun. Včas se to zastavilo. Zajímavé bylo i zkoumání podpisu na hromadné akcii EU na částku osmdesát šest milionů eur. Zde byl podpis pravý.

* Máte z toho nějaká procenta?
Ještě jsem se v podsvětí neptal! (Směje se.)
* Podsvětí vás asi moc rádo nemá. Neluštil jste písmo i na nějakém výhrůžném dopise, který byl adresován vám?
Pokud by byl adresován mně, tak bych ho sám zkoumat nemohl, kvůli podjatosti. Ovlivňování znalce se dělá sofistikovaněji, v náznacích. Přímou výhrůžku jsem nedostal, ale třeba při obhajobách znaleckých posudků u soudu se stane, že obžalovaní neudrží emoce. Ale existuje i druhá stránka: snaha znalce podplatit.

* Pokoušel se o to někdo?
V náznacích takové nabídky v minulosti proběhly, vždy jsem o nich informoval svého nadřízeného a nereagoval na ně.
* Když už ověřujete až na výjimky jen podpisy, není to trochu nuda? Přece jen, dopisy na rozloučenou i třeba udání jsou pikantnější, ne?
Dopisy na rozloučenou jsou většinou smutné, anonymní či udavačské dopisy mnohdy hraničí s vulgaritou. Na obojí musíte mít náturu a já osobně dávám podpisům jednoznačně přednost. Bohužel převaha zkoumání podpisů přináší jiné problémy: ubývá „učebního“ materiálu pro zaučující se znalce.
* Můžeme si svůj podpis před paděláním nějak chránit?
Padělatel většinou hledá k napodobení nejjednodušší variantu. Podepisujete-li se obyčejnou parafou, nějaká ta iniciála a dále jen vlnitá čára, pak riskujete. Rezistentní proti napodobení jsou podpisy dlouhé, složené z obou jmen, s tituly nebo vysoce individualizované se zdobnými prvky.
* Třeba srdíčko u podpisu Václava Havla?
Jeho podpis zrovna nepatří mezi ty výrazně odolné, je dosti textový a konstrukčně jednoduchý. Než takhle přehledný, čitelný, jasný podpis, to raději opravdu složitý.
* Vzpomenete si na případ, kdy jste podle písma identifi kovali pachatele vážného zločinu?
Jde převážně o výhrůžné dopisy, kde se pisateli hrozí bombou, otrávením jídla a podobně. Odlehčil bych to úsměvnějším případem. Na jedné vsi měl starý pán poměr se sousedkou, a když se to jeho žena dozvěděla, rozhodla se své sokyni podpálit dům. Nastrkala do trámů stodoly časopisy, zapálila je. Jenomže voskový papír pouze ohořel, v nalezených časopisech byly vyluštěné křížovky a na základě individualizovaných hůlkových písmen byla ta nebožačka usvědčena.

* Sbíral jste v dětství podpisy?
Ano. Zajímalo mě, jak se podepisovali vědci, spisovatelé, astronomové, umělci, malíři a politici, lidé jako Tycho de Brahe nebo Karel Havlíček Borovský. Bylo zajímavé sledovat proměny písařských norem v různých historických epochách.

* Jaký podpis vám připadal nejzajímavější?
Musím přiznat, že poté, co jsem uviděl podpis Adolfa Hitlera na mnichovské dohodě, koketoval jsem s myšlenkou, že i na grafologii může něco být. Úhlové tahy, ostré obraty, prodloužený koncový tah, útočná kopí, jak říkají grafologové.
***
Miloš Švanda (40)
Písmoznalectví pro něj bylo původně jen koníčkem. Když počátkem 90. let dostudoval na Karlově Univerzitě český jazyk a pedagogiku, obrátil se na personalistu ministerstva vnitra a ten ho nasměroval na kriminalistický ústav. Tam působí dodnes. Za 14 let praxe zpracoval více než tisíc znaleckých posudků a odborných vyjádření k pravosti nejrůznějších rukopisů. Od roku 2009 je vedoucím oddělení grafických analýz.

Neuronálne koreláty zrakového vedomia a vedomia vôbec

Posted on by Igor Grajcar

Sme vizuálne založené bytosti, keďže až 50 % nášho mozgu sa venuje spracovaniu a analyzovaniu vizuálnych informácií. To, čo vidíme, je však len úzka výseč reality. Vidíme len „viditeľné svetlo“ so známym rozsahom vnímateľných farieb. Voči ostatným vlnovým dĺžkam sme ale slepí. Je to spôsobené vlnovou dĺžkou. Jedine ňou sa viditeľné svetlo líši od ostatných elektromagnetických vĺn.

Viditeľné svetlo sa v podobe vizuálnej informácie šíri z pravých polovíc zrakového poľa, odkiaľ sa projikuje do ľavých polovíc sietníc a odtiaľ do primárnej zrakovej kôry /V1/ ľavej hemisféry, a naopak. Viditeľné  svetlo dopadá cez celé príslušenstvo oka na jeho sietnicu a tam sa mení v trojrozmerný priestor. Ako sa to presne deje, to nevieme…

Informácia postupuje z retiny do špecifických zrakových jadier thalamu, nazývaných corpus geniculatum laterale/CGL/, ktoré sú neuronálnym korelátom zrakovej pozornosti a len vďaka tomu vstúpi predmet do jasného vedomia. Odtiaľ sa informácia projikuje do V1/Brodmanova area 17/. Vizuálna informácia sa potom šíri do hierarchicky vyšších oblastí vizuálnej kôry, ktorých dnes poznáme asi desať./ Koukolík F.,2002,s.52/

Pri sledovaní akejkoľvek vizuálnej scény sa zrakové informácie rozdelia na prvky a následne sa skladajú v rôznych oblastiach kortexu, ktoré sú hierarchicky usporiadané. Zrakový systém paralelne spracováva informácie o tvare, farbe, hĺbke, rýchlosti i smere pohybu. Až výsledný vmen je celostný. Mozog teda pracuje diferencovane aj unitárne./Koukolík F.,2008,s.161/

Primárna zraková kôra /V1/ mapuje jednoduché línie a tvary a súbežne s ňou sa elektricky aktivuje aj gyrus occipitalis inferior. Vnímanie stredne zložitých tvarov sa prejavuje zmenou elektrickej aktivity kôrových oblastí bezprostredne súvisiacich s V1/ V2,V3/ a aktivizujú sa aj laterálne occipitálne závity a čiastočne aj gyrus fusiformis. Vnímanie najzložitejších tvarov aktivuje kôru spodnú i vonkajšiu plochu záhlavného i temenného laloku. Jedná sa o vyššie kôrové oblasti dosť vzdialené od primárnej vizuálnej kôry. Sú tu napr. oblasti kritické pre spoznávanie  a rozlišovanie tvárí/ FFA/, pre spoznávanie významných budov či miest/PPA/ ap./Koukolík F.,2003,s.362/ Arey V4 a V8 zodpovedajú za farbu videného predmetu a anatomicky je to v oblasti gyrus lingualis a gyrus fusiformis. V5  sprostredkováva zrakové pohybové informácie/ Brodmanova area 19,37/.Každý z týchto procesov má inú dĺžku trvania. Najmenej času zaberie lokalizácia objektov, potom je to rozpoznávanie farieb a najviac času je nutné na registráciu orientácie a pohybu. Keďže každý aspekt zrakového vnemu trvá rozlične dlho, zásadné je presné načasovanie. Ako mozog tieto obrazy časovo zosynchronizuje v celostnú zrakovú scénu, to nevieme./Ingram J.,2010,s.115/ Zrakový informačný komplex paralelne  tvorí väzby aj s ďalšími neuronálnymi okruhmi v celom mozgu. Vzdialené neuronálne reťazce súbežne vypočítavajú rad aspektov nejakého javu. Okrem senzorických modalít, ako je napr. tvar jablka, jeho farba, smer jeho pohybu pri páde, druh pohybu, zvuk pri dopade, môžeme si vybaviť z dlhodobej pamäti ako sa odroda jablka volá, prípadne si spomenúť na jej chuť, kde sme ju posledne kúpili atď. Až na základe skúsenosti – porovnaním so záznamom v dlhodobej pamäti- sa dostaví pochopeie vizuálnej scény. Až potom získava informácia význam, keď sa jednotlivé útržky prepoja do komplexného koherentného vnemu. Toto prepojenie nastáva aj zapojením prefrontálnych lalokov – nastáva uvedomenie. Až posledné štádia tohto procesu sú vedomé. Naprostrá väčšina spracovávaných informácií sa nijako nepojí s vedomím. Je to práve elektrochemická aktivita mozgu, ktorá predchádza subjektívnemu vedomiu a to asi o 300 ms – než nastúpi subjektívne vedomie.

Zásadné je pritom presné načasovanie. Ako dochádza k časovej väzbe? K väzbe dochádza na viacerých úrovniach, nielen v zrakovej sústave. Prebieha to tak, že na talamokortikálnej a kortikotalamickej diaľnici spoločne pália neuróny a vytvárajú tak spoje, ktoré sa k sebe viažu,napr. centrá zraku s centrami emócií. Vzdialené oblasti mozgu tak synchrónne oscilujú a všetky tieto vnemy spolu so sluchom, čuchom, s pocitmi, pamäťou, jazykom, emóciami dávajú vznik ucelenému dojmu vedomia./Edelman G.,2010,s.35/ Ako je možné paľbu synchronizovať a vytvárať tak súvislé vnemy? To nevieme. Základom vedomej skúsenosti sú teda cirkulujúce spojenia medzi neuronálnymi skupinami, návratné interakcie medzi niektorými jadrami thalamu a niektorými časťami kortexu. Tieto spojenia sú hotovou neuronálnou džungľou a nikto  nepozná ich presné zapojenie. Ako presne dochádza k časovej synchronizácii paralelných signálov, to nevieme./Lurija A.R.,1982,s.131/

Čo  však nateraz vieme je to, že jediná kôrová oblasť, či jeden druh neurónov ,ktorých  aktivita by zodpovedala celému zrak. vedomiu, resp. vedomej skúsenosti, najskôr  neexistuje. Vieme tiež to, že neuróny odlišných kôrových oblastí môžu svoju činnosť synchrónne koordinovať.  Táto synchronizovaná aktivita by mohla byť korelátom zrakového vedomia. /Crick ,F.,1997,s.246/Vedomie nikdy nie je zamerané iba na jeden znak. Tvorí celú scénu, tá zahŕňa viac aspektov. Vytvára sa integrálna zmes obrazov, spomienok, pocitov, snáh ap. Žiadna mentálna aktivita sa pritom nemôže udiať bez podmieňujúcej neuronálnej aktivity/zmeny/. Ale aj mnoho neuronálnych zmien sa nijako nepodieľa na vzniku vedomia.

Vedomie  je proces, dej, nie vec, či miesto. Nevzťahuje sa na špecifické bunky či vrstvy kôry. Je to prúd neuronálnych udalostí, ktorý sa trvalo a v zlomkoch sekundy premieňa a voľne a neustále prechádza z jednej oblasti mozgu do inej. Pripomína tým húf rýb či roj včiel.

„Vidím“- „vidím a poznávam, čo vidím“- „viem, že poznávam, čo vidím“ to sú ontogenetické stupne vývoja vedomia. Až tretí stupeň je podkladom mentalizácie ,t.j. schopnosti odhadnúť iných ľudí a predvídať ich správanie. Tretí stupeň majú v náznakoch azda aj primáty. My hovoríme napr. „ Ja vidím padajúce jablko“. Úplná odpoveď by ale mala znieť: „Vedome vidím padajúce jablko“. Za  slovom „vedome“ sa skrýva subjektívny prežitok videného, t.j. nik nemôže mať tú moju subjektívnu kvalitu prežitku v ktorejkoľvek modalite. Je to jedinečnosť bolesti, farebnosti, zvukovosti ap.

Vedomie je vec  subjektívna /súkromná/ – objektívne/ a vedecky/ teda ťažko postihnuteľná ,preto ho odmietol skúmať aj sám Stephen Hawking. On tvrdí, že mozog nefotografuje vonkajší svet ale ho interpretuje . Zo vstupných údajov vytvára len model vonkajšieho sveta. Tieto mentálne predstavy sú jedinou  realitou , ktorú môžeme poznať. Nejestvuje žiaden test reality nezávislý od modelu, realita je subjektívna./Hawking S.,MlodinowL.,2011,s.178/ A keďže vedomie sa nedá uchopiť ani kvantifikovať, preto veda prevádza neuchopiteľné na uchopiteľné, prevádza vedomie na chémiu a fyziku. Inak povedané, do hlavy sa nám z vonkajšieho sveta nedostáva nič, len neuróny vysielajú impulzy. Napr. červeň ako farba v skutočnosti neexistuje. Je to neuronálny konštrukt  vzniklý reprezentáciou vonkajšej reality. Obdobne je to aj so zvukmi, pocitom bolesti či hladu či s vôňou kávy ap. Nič z toho nie je skutočné, všetko sú to len nerv. vzruchy, impulzy…My sa snažíme ale zatiaľ nedokážeme premostiť priepasť medzi týmito neuronálnymi a elektrochemickými procesmi a subjektívnym vedomím. Ako táto transformácia prebieha, nevieme -je to stále záhadou.

Keď rozprávam o vedomí, nemám na mysli vedomie v zmysle bdelosti ani vedomie ako zameranú pozornosť či vedomie ako dušu v teologickom zmysle. Mám na mysli vedomie o vedomí, ktoré majú najmä ľudia a hádam v náznakoch aj primáty, a patria doň exekutívne systémy, vôľa, motivácia…

Čo je teda vedomie/duša/? 1. monistický/prírodovedecký/ prístup: tvrdí, že to, čomu hovoríme vedomie, je produkt extrémne zložitých molekulárnych interakcií medzi neurónmi v mozgu.

2.dualistický princíp/názor/ : svet je založený na 2 princípoch-hmotnom a duchovnom .Duchovný svet do hmotného sveta rôznym spôsobom vstupuje a ovplyvňuje ho. Telo je len nosičom duše. Duša môže byť epifenomén /súvisí s mozgom, no nie je s ním totožná/, dokonca môže byť celkom nezávislá na tele. Podobne si relatívnu  nezávislosť duše predstavujú priaznivci experimentálneho psychológa Grofa S. ,ktorý tvrdí, že dušu je možné uvoľniť v zmenených stavoch vedomia/LSD, holotropným dýchaním /Hořejší V.2011/6, s.313/ Ako dôkazy sa uvádzajú napr. aj zážitky ľudí ktorí prešli klinickou smrťou. Vzťah medzi mozgom a vedomím je zásadný-zatiaľ zďaleka neodhalený.

Dnešná vedecká paradigma vraví, že myseľ/vedomie/vzniká v mozgu a je celkom na ňom závislé. Neexistuje vedecký dôkaz pre dušu mimo tela. Vedomie je teda vždy vtelené. – Podstata vedomia je rovnako biologická ako rast, trávenie, vylučovanie atp. Postulát, že vedomie je generované mozgom, nie všetci odborníci prijímajú.

Majú ľudia nejaké vedomie schopné prežiť mimo tela? Nemožno to vylúčiť.Väčšina dávnych filozofií i náboženstiev v tom bola zajedno. Áno, je to možné. Budhistická i brahmanská múdrosť podporovala metempsychózu-sťahovanie duší po smrti do nového tela.

Ak niekto ale tvrdí že áno, nech to testovateľne, nefilozoficky, bez hnevu a zaujatia dokáže. Inak sa dostaneme mimo vedeckú racionalitu-ad absurdum.

Zdá sa, že hmota musí mať ešte nejakú neznámu vlastnosť. Ak môžu byť elektróny súčasne vlnami i korpuskulami, prečo by duch a hmota nemohli byť dvoma podobami tej istej veci?/Lane, 2011,s.299/ Dnešný pohľad na podstatu vedomia je naivný, nie je kompatibilný s modernou fyzikou. Biologické  procesy sa riadia zákonmi fyziky a chémie, počnúc vesmírom a končiac mozgom a vedomím. Vedecký determinizmus sa opiera o fundamentálne fyzikálne zákony ako gravitácia, elektromagentizmus, silná a slabá jadrová sila. Vedecký determinizmus platí aj pre ľudí, kedže ľudia interagujú s inými telesami vo vesmíre. Výnimky pre ľudské správanie neexistujú.

Vedecký determinizmus vylučuje možnosť zázrakov, výnimky zo zákonov či aktívnu úlohu Stvoriteľa – zaobíde sa bez týchto hypotéz. Z toho plynie, že hmota musí mať nejaké ďalšie vlastnosti, ktoré spôsobia vznik našich vnútorných pocitov. Skúsme si vybaviť známe vlastnosti hmoty. Pocity podľa všetkého nie sú elektromagnetická radiácia ani zvukové vlny a nezodpovedajú ničomu, čo by sme mohli nájsť v známej štruktúre atómov/ v ich fyzickej stavbe/. Nie sú to kvarky, ani elektrony, čo teda? Sú to vibrujúce struny na dne fyzikálnych možností? Kvantové gravitony? Temná hmota? Odpovedať na tento fundamentálny problém asi dokážeme až objavením nových zákonov hmoty.

Ľudia sa však radšej domáhajú  zázrakov. Iné vysvetlenia sú únavné, ak nie sú poruke. Žiaľ to máme už v povahe…

Zatiaľ sa teda musíme prepracovať bližšie k pochopenie všetkých detailov síl a hmoty pozorovaných v prírode, k pochopeniu zákonov, ktoré ovládajú náš vesmír v mozgu – k zjednotenej teórii všetkého.

Vedomie čaká na vysvetlenie…

Čakáme na Galilea psychológie…

Literatúra:

1.Crick, F. Věda hledá duši/Překvapivá domňenka/, Mladá fronta, Praha, 1997

2.Edelman ,G. Širší než obloha,Paseka,Praha,2010

3.Hawking,S-Mlodinow,L Veľký plán, Slovart, Bratislava, 2011

4.Hořejší, V. Muže standardní naturalistická evoluce vysvětlit vznik vědomí? In Vesmír 2011/6

5.Ingram, J. Divadlo mysli, Dybbuk, Praha, 2010

6.Koukolík,F. Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování, Karolinum,Praha, 2003

7. Koukolík, F. Lidský mozek,Portál,Praha, 2002

8. Lane,N. Vývoj života. Zlín, 2011

Grafologička alebo písmoznalkyňa

Posted on by Igor Grajcar

13. 06. 2011 , autor: ČT, reportéri ČT

Lidé si často pletou dva pojmy: grafologii s písmoznalectvím. Jde přitom o dost rozdílné obory. Nejhorší je, když si to pletou i policisté z nejelitnějšího útvaru, toho pro odhalování korupce a finanční kriminality. A to není žádná legrace. Kvůli takové záměně totiž málem skončila ve vězení jistá paní z Krkonoš. Dostal ji tam soudní posudek grafoložky Anny Grabowské, která zmatku v pojmech dost obratně využívá.